V Česku zůstává sucho, kumulovaný stres rostlin podle odborníků dál roste

Míra kumulovaného stresu ukazuje, kolik procent času za poslední půlrok trpělo území nedostatkem vláhy. V případě jižní Moravy to bylo 70 a více procent, někde dokonce více než 90 procent. Podobně nepříznivá situace je v Ústeckém kraji s výjimkou hor a Šluknovského výběžku. Ve velké části Česka je tento údaj nad 50 procenty a bez nedostatku vláhy byly jen některé horské oblasti.

Podle Palmerova indexu intenzity sucha se současné sucho začíná blížit maximu, které Česko zažilo v roce 2018, zatím však netrvá tak dlouho jako tehdy. Sucho tehdy začalo Česko výrazně sužovat v roce 2015 a dlouhou epizodu ukončily až intenzivní deště v roce 2020. Z grafu, který začíná rokem 1804, je patrné, že silné a výjimečně nebo extrémní sucho bylo v českých zemích i v minulosti. "Jako extrémní sucho hodnotíme například to z roku 1835. Nejvýraznější a nejdéle trvající období silného až extrémního sucha je ale vidět v novější části časové řady, zejména přibližně od roku 2015 do května 2020," uvedli vědci na webu InterSucha. Vzhledem k současné změně klimatu lze podle nich do budoucna očekávat častější výskyt sucha, které může být i intenzivnější. "I když klimatické modely nemusí ukazovat výraznou změnu celkového množství srážek, může se měnit jejich rozložení během roku. Vyšší teploty zároveň zvyšují výpar, takže v krajině zůstává méně dostupné vody," upozornili vědci.

Jak moc se letošní sucho projevilo na stavu řek, vydatnosti pramenů a mělkých i hlubokých vrtů, je vidět v krajině i při pohledu na web Českého hydrometeorologického ústavu. Většina hlásných profilů na řekách a potocích je pod hranicí sucha. Podnormální či výrazně podnormální stav je také na většině míst, kde se sleduje hladina podzemních vod. Symbolem letošního sucha je přehrada Orlík na Vltavě, která je na historickém minimu, kvůli čemuž se poprvé za 60 let začalo s upouštěním Slapské přehrady.