Editorial 2/24

I tak eurovolby dokázaly vyvolat nemalé emoce, a to do velké míry kvůli tematizaci evropské energetické a klimatické politiky, které je na našich politických a mediálních scénách mnohdy přisouzen příběh o „bruselském diktátu“ a evropských zelených šílencích. A to přesto, že neexistuje evropská legislativa, jež by nebyla odsouhlasena kromě Evropské komise také přímo voleným europarlamentem a Radou složenou z ministrů národních vlád. To sice samo o sobě neznamená, že EU nemůže trpět demokratickým deficitem (na toto téma byl ostatně popsán nespočet stran) a že plošné evropské strategie a politiky nevyvolávají i pochopitelný odpor v těch členských státech, které si v daném případě vytáhly kratší sirku a nedokázaly na evropské úrovni beze zbytku prosadit svůj národní zájem.

Avšak zatímco jedno politické uskupení volá pomalu po návratu do doby, v níž negativní environmentální a klimatické následky závislosti na fosilních palivech byly většinově vnímány jako nešťastná náhoda spíš než kauzální souvislost, a druhé zase vychází z utopických představ o politické únosnosti rozsáhlé redistribuce bohatství a překotných ekonomických změn, mimo politické kampaně se ping pongu mezi těmito dvěma extrémy věnuje málokdo.

Konkrétně v energetickém sektoru (na rozdíl od zpolitizovaných debat o něm) panuje pragmatismus: o mantinelech jeho totální transformace je víceméně rozhodnuto, nyní zbývá pokusit se v jejich mezích vstřelit více gólů, než kolik jich obdržíme. „Zeitgeist” oboru tak snad nejlépe vystihují slova Jaroslava Kubince na letošním Česko-slovenském energetickém fóru v Karlových Varech: až proběhne odstavení výroby elektřiny z uhlí, „nebudeme za neho plakať, lebo by nám to nepomohlo“. Místo toho musíme vymýšlet další a další kombinace, z nichž snad alespoň některé vyústí v branku.

Druhé letošní vydání našeho magazínu tuto realitu reflektuje. V rozhovoru se Štěpánem Vizim a textu na téma Antverpské deklarace evropského byznysu se nejprve věnujeme právě současným mantinelům a iniciativám usilujícím o jejich posouvání. Zbytkem čísla se pak vinou vhledy do činností těch aktérů, kteří se nesnaží upravit rozměry hřiště, nýbrž podat nejlepší možný výkon v daných podmínkách. Pozornost si zaslouží například proaktivní přístup společností Delta Green a ČEPS, které z domácností vybavených fotovoltaickými panely a jejich chytrým řízením utváří nový základní stavební blok služeb výkonové rovnováhy. Na roli aktivních zákazníků v budoucí elektroenergetické soustavě se v rozhovoru ptáme také Stanislava Votruby ze společnosti PREdistribuce. Ekonomický pohled na nejvýhodnější podobu českého energetického mixu pak představuje text Petry Duškové a Miroslava Vítka z Elektrotechnické fakulty pražského ČVUT.

Toto i další inspirativní čtení popisující umné kličky a kombinace, které předvádějí aktéři české a slovenské energetiky (i bez řevnivé podpory vyprodaných tribun) na Vás čeká v nejnovějším čísle magazínu PRO-ENERGY.

Aktuální vydání je zároveň posledním vypracovaným pod dohledem otce našeho čtvrtletníku, Martina Havla, který za sedmnáct let vybudoval nevídaně dlouhověkou a obsahově různorodou mediální stálici české energetiky. Martine, to je obdivuhodný výkon. Děkujeme.

Na jeho šéfredaktorskou práci od druhé poloviny roku naváže Matyáš Urban, absolvent univerzity v Cambridge v oboru veřejné správy životního prostředí, jehož příspěvky dlouhodobě nacházíte na těchto stránkách a který se pokusí dlouholetou tradici našeho magazínu obohatit novými zdroji tak, jak to pozorujeme všude kolem nás.

Avšak nepředbíhejme: než přijde řada na budoucnost, právě teď už na Vás čekají desítky stran nabitých energetikou posledních měsíců.

Příjemné čtení přeje

Mgr. Jan Fischer
Jednatel 
Energy-HUB